Zkušenost, která se mi přece nemohla stát.
Jedno ze splněných přání letošního roku mi připravil můj muž Pavel v Turecku.
„Poletíš?“
Zeptal se mě jedno ráno, když nás divokými serpertýnami vyvezl na vrchol hory Babadag.
„Byl to přece dlouho tvůj sen.“
Zajiskřilo mi v očích. Na toto své přání jsem poslední dobou úplně zapomněla, ale můj muž mi plní i taková přání.
Takže bylo rozhodnotu.
Netrvalo dlouho a už mi instruktor navlékal popruhy a připevňoval mě k sobě i paraglidu. Pozorovala jsem svoje pocity, žádný adrenalin, ani strach, jemní motýlci v břiše, tešila jsem se.
Vězněm nevědomí
Tři, dva, jedna, teď! Letíme 🪂
Fascinující obraz Modré motýlí laguny pode mnou. Chtěla jsem jen letět, nemluvit, užívat si tu modro-zelenou krásu.
Ale instruktor měl jiné plány.
„Překřiž nohy, pokrč kolena, podívej se sem, dej palec nahoru, úsměv…foto…“
„A teď z jiné strany, narovnej nohy, podívej se sem, úsměv…skvělé.“
A teď udělej to a teď zase toto…
Bylo mi to celé proti srsti. Nestála jsem o fotky a už vůbec ne takhle trapně strojené. O to bylo horší zjištění, že jsem se přistihla jak plním, jako hodná holka, všechny pokyny, aniž bych dokázala říci laskavě dost. Moje nevědomí mě proti mé vůli zaklelo do role submise. V té chvíli jsem proti tomu byla bezmocná. Jelikož moje pravé já to takhle nechtělo, ale moje tělo mě neposlouchalo, došlo pochopitelně k odpojení. Jedna moje část si lítala a užívala si výhledy, tělo dále plnilo stupidní pokyny instruktora, kterého jsem vůbec neznala a mohl by mi být úplně ukradený.
Tohle by se mi stát nemohlo…bych si pomyslela, kdyby takový příběh napsal někdo jiný.
Ale stalo se.
Po přistání jsem se usmívala a tvrdila, jak to bylo všechno super. Styděla jsem se. Styděla jsem se, že jsem jednala proti své vůli a svým potřebám.
Moje nevědomí, nezávisle na mém vědomí, vyhodnotilo, že se nacházím v situaci, kdy je třeba mě chránit a spustilo program – učitel a hodná žačka – hluboko uložený v mém nevědomí. Byla jsem v tu chvíli proti němu bezmocná.
Naštěstí se nestalo nic tak strašného, ale uvědomila jsem si ještě víc než kdykoliv dřív, jakou moc má nad námi nevědomí a kam až nás může vzít proti naší vůli.
Díky studu, jsem o tom dokázala vyprávět mému muži asi až za měsíc. A bylo to velmi léčivé, vynést tuto zkušenost na světlo a nenechat ji pod pokličkou hnít někde uvnitř.
Zkušenost k nezaplacení – jak mi pomohla?
Denně si volíme role. Role submise a dominance jsou základní životní role. Dospělý člověk musí umět poroučet i sloužit, je napsáno v knize Poutník od Paula Coelho. Ale je třeba být v těchto rolích opravdu vědomě a to je už úplně jiný level. Prakticky každý den vstpujeme do těchto rolí nevědomě, proti své vlastní vůli. Pokud byste si toho začali všímat a zapisovat, pravděpodobně by vás až překvapilo, jak často v těchto rolích jsme (v situacích s partnerem, dětmi, šéfem, podřízenými, na úřadě, v obchodě atd.) A je to v pořádku, pokud nám to neubližuje, což velmi často ubližuje, ale buď to potlačíme nebo někde a často nevhodně ventilujeme.
Tady už neplatí otázka – Kdo jsem, ale která nevědomá část mě zrovna ovládá? Tím, že jsem tento program uviděla a nesnažila se dělat, že neexistuje, mohla jsem s ním navázat spojení skrze techniku Práce se stíny.
Zkontaktovala jsem se s touto svou nevědomou částí a objevil se mi obraz kovové koule, která se dala v půli rozšroubovat (taková krabička poslední záchrany) a v ní bylo uloženo 5 svitků:
- PODVOLENÍ
- ÚTĚK
- BOJ
- ZAMRZNUTÍ
- NADPŘIROZENÉ SCHOPNOSTI
Bylo velmi zajímavé si pročítat svitky a jejich strategie. Když jsem si ale kouli, dle dalšího postupu Práce se stíny, personifikovala, objevil se velký kovový pavouk. Potkat se v této formě s mou nevědomou částí bylo docela děsivé, ale když jsem se pak sama „stala pavoukem“, vnímala jsem, že mě tato část chce jen nekompromisně chránit a to klidně proti mé vůli.
Pak už došlo na sycení této části a můj spojenec byl můj nekonečný vnitřní zdroj vědomí, který mi slíbil, že mě bude chránit nově a to skrze nadhled, lehkost, uvolnění a jakousi formu plazmatičnosti.
Díky tomu, že jsem byla ochotná a schopná přiznat si svůj stín podvolení se – program hodná holka, jsem navázala intenzivní spojení se svým nejvyšším zdrojem. A o tom celá práce se stíny a všemi nevědomými částmi je:
Za každým pocitem selhání, strachu, smutku atd. je ukryt ten nejzářivější poklad.
Naším ukolem už není dělat, že nás tyto části neovládají, ale konečně jim věnovat pozornost a VYRŮST NA SVÝCH STÍNECH
Dnes jsem za tuto zkušenost, za kterou jsem se styděla, vděčná. Mohla jsem díky ní zase o něco povyrůst nebo lépe řečeno, podívat se do další hluboké časti sebe samé.
Věřím, že díky sdílení teto své zkušenosti, mohu pomoci k hlubokým uvědoměním i Tobě. Pokud Tě to zajímá nebo se chceš metodu PRÁCI SE STÍNY naučit, doporučuji workshop – klikni na – JAK RŮST NA SVÝCH STÍNECH nebo OSOBNÍ KONZULTACI