Posvátné milování v nás aktivuje archetypální složky osobnosti, které nás moudře učí o pravdách univerza.
Ženský princip je jako oceán – plynoucí v důvěře a odevzdání. Mužský jako hvězda Severka – jasný a určující směr. Pokud se tyto dvě polarity propojí, setkává se nebe se zemí.
V tomto stavu propojení se nacházíme v rajské zahradě. Už není po čem bychom toužili. Zažíváme dokonalé splynutí dvou protichůdných pólů. Tomu se říká harmonie, extáze nebo také dokonalá prázdnota.
Strom života
Ale v každé rajské zahradě je také strom života – poznání. A nás láká znovu a znovu ochutnávat jeho ovoce, protože naše přirozenost touží po zkušenosti. Skrze zkušenost se totiž učíme. Vycházíme tedy z ráje – z blaženosti, abychom ochutnali další ovoce – zkušenost. Nebezpečím této cesty může být to, že se ztratíme a nenajdeme cestu zpět. Ale ve skutečnosti i toto je jenom zkušenost.
Čím jsme na naší cestě moudřejší, tím nacházíme sofistikovanější způsoby, jak vyjít z ráje a přesto s ním zůstat v propojení.
Z ráje vycházíme nejen proto, že potřebujeme získat zkušenost, ale také proto, že toužíme, aby toto dokonalé splynutí prožívaly všechny lidské bytosti. Pokud zažívám ráj v sob, je to úžasné, pokud zažívám ráj ve dvou, je to ještě o něco úžasnější, ale pokud zažíváme ráj kolektivně, je to dokonalé.
Naše dobrodružné výpravy z ráje neskončí dřív, než v něm budeme všichni. Všechny děti ráje znovu spolu v jednom trvalém propojení – v jednotě. A i toto je jenom vesmírná zkušenost.
Jako když se dítě rozhodne v trávě vysypat kuličky a učí se kolik času a energie mu zabere je všechny vrátit zpět.
A tak si tady hrajeme, učíme se, zkoušíme. A pokud se nebereme příliš vážně, můžeme si tuto hru i skvěle užít. A pokud jsme moudří, necháváme si v labyrintu zkušeností Ariadninu nit, která nás z našich výprav vždy bezpečně vrátí zpět do rajské zahrady.
Takovou nití může být posvátné milování.
Protože tam kde se setkává oceán s hvězdou… tam se propojuje nebe se zemí…tam je brána do rajské zahrady….