Když v životě procházíme náročným obdobím, dalo by se zjednodušeně říci, že v tu chvíli přebírá nad námi moc naše ego…
…zažité programy, které se projeví pocitem oběti, strachu, neschopností se radovat, odpojením, poukazováním na chyby druhých a mnoha dalšími destruktivními formami.
V tomto období máme často pocit, že nám nikdo a nic nemůže pomoci.
Sama mám zkušenost, že v náročných chvílích musím vynaložit veškerou svou vůli k tomu, abych samu sebe opečovala metodou práce se stíny nebo, abych si požádala o pomoc. Je to jako by byl člověk tak hladný, že už nemá sílu si k jídlu něco obstarat. Ale pokaždé, když se mi to podaří, zažiji velkou úlevu a mám možnost uvidět celou situaci z jiného úhlu pohledu. Jako bych žila ve své krabici, ze které najednou vystoupím a uvidím vše s nadhledem. To mi dává možnost být kreativní, přestat být obětí situace a stát se opět tvůrcem své reality.
Metoda Jak růst na svých stínech není nástroj, který použiji jednou a vyřeším si všechno. Osobně nevěřím v instantní řešení. Je to nástroj, který mám po ruce kdykoliv, kdy mi není dobře, kdy mě něco trápí či bolí.
Je to jako bychom se jednou najedli a mysleli si, že už nikdy nebudeme mít hlad nebo jako bychom se jednou vyspali a nabyli dojmu, že už nikdy nebudeme unavení. Stejně jako si potřebujeme pravidelně dopřávat jídlo a spánek, stejně tak potřebujeme pravidelně věnovat čas svým emocím a pocitům, aby nám mohlo být dobře a abychom mohli žít spokojený život. Jediné úskalí je naše ego, které udělá všechno proto, aby nám vysvětlilo, že nic takového nepotřebujeme. Pokud se nám podaří jednou, dvakrát, třikrát, místo ega následovat svoji potřebu vnitřní spokojenosti, laskavosti a soucitu k sobě, získáváme nad naším egem větší a větší nadhled a ono nad námi ztrácí postupně moc.
Jedním, pro mne důležitým pravidlem je, předat klientům na workshopech a osobních konzultacích veškeré své know how, nic si nenechat pro sebe, protože k čemu by mi byly moje zkušenosti a vědomosti, kdyby nemohly posloužit druhým. Dalším pravidlem je, nedělat druhé na sobě závislými. Místo toho, abych lidi sytila, učím je, jak mohou nasytit sami sebe, jak si mohou v těžkých chvílích pomoci.
Není to cesta na jeden víkend, je to každodenní cesta ke svobodě, která stojí za to.