Když příběh ještě neskončil
Po odeznění prvního dvouměsíčního krvácení (více v prvním dílu: Pouť ženy – Maličkost, který bolí) jsem byla přesvědčená, že se něco zásadního uzavřelo. Přišla úleva, uvolnění a pocit, že tělo pustilo něco velmi důležitého.
Jenže děloha má své vlastní tempo a moudrost. Podle taoistické tradice je děloha jedním z nejdůležitějších energetických center ženy. Taoismus ji nevnímá jen biologicky, ale především energeticky, spirituálně a alchymicky. Jako místo uchování jinu, ženské síly. Kultivace dělohy je pro taoistky velmi důležitá.
Postupně přijímám a znovu si připomínám, že uzdravení není jednorázový moment. Je to cesta. Vrstva po vrstvě. Pravda po pravdě.
Další závěs se otevírá
Radost a uvolnění z ukončení krvácení byly velké, ale trvaly asi 10 dnů. Pak se krvácení vrátilo a mně je jasné, že mě čeká poodhlalit další závěs, který děloha postupně poodkrývá.
Ale už je to jiné. Témata, která mě intenzivně provázela minulé měsíce, jsou najednou pryč.
Musím vyjádřit velký vděk Genovým klíčům, které mi byly a jsou velkým spojencem po celou dobu této transformace. Jako bych vedle sebe měla mudrce, moudrého průvodce, který mě vždy dokáže povzbudit a podržet ve chvílích, kdy se začnu ztrácet. A samozřejmě Práce se stíny, Dokonalé přijetí a Polštářová metoda, které mi drží prostor, kdykoliv potřebuji navázat kontakt se svým vnitřním moudrým hlasem a pochopit více do hloubky, jaký vzkaz mi tělo dává.
Téma se proměňuje
Teď se témata proměňují a vše se najednou točí kolem práce, poslání a podnikání.
Skrze bdělou mysl a všímavost začínám pozorovat mechanismy, které vytváří na mě samotnou tlak. Tlak na výkon. Na sdílení. Na plnění úkolů. Na plnění workshopů.
Jsme přece velká rodina, potřebujeme prosperovat. Prozkoumávám je, ale nechápu, proč by měly mít nade mnou takovou moc a stát mě tolik krve a energie. Přece nejsem v žádném tlaku a nepotřebuji být. Na logické rovině není tlak vůbec potřeba. Ale někde uvnitř je něco, na co si ještě nevidím.
Zrcadlo
Potřebuji podporu od někoho dalšího, kdo by mi nastavil zrcadlo. A tak se objednávám k jednomu z mých učitelů ze školy Přírodní medicíny – Josefovi Vrbovi – https://www.reflexni-terapie.cz/.
Byla jsem u něj párkrát, ale vždy mi velmi pomohl. Jeho styl práce a propojení tradiční čínské medicíny, práci s emocemi a bloudivým nervem mi velmi sedí.
„Tak mi, Katy, řekni — proč krvácíš?“
„Josefe, já fakt nevím. Nemám důvod. Všechno je fajn. Všechno se daří. Nerozumím tomu.“
„Je tam nějaký tlak, co?“
„Hmm… nevím. Ale když to říkáš, tak mi to vlastně sedí. Asi ano. Jen si na to nevidím.“
„Tak si pojď pobýt s tím tlakem. Co vidíš?“
„Tátu.“
Táta musí držet celé podnikání, aby zajistil rodinu. Je to pro něj přirozené. Bez toho, aby to držel, by to nefungovalo.
„A jak to souvisí s tebou?“
„Od chvíle, kdy Pavel odešel z práce, jsem uvěřila, že to musím držet taky. Ale je to iluze. U nás je to úplně jinak.“
„Přesně tak, Katy. Aktivoval se ti vzorec, který není tvůj a vůbec ho nepotřebuješ. To není chyba. V nových životních situacích se často aktivují staré obranné mechanismy. A tvoje tělo už ti říká — pusť to.“
Uvolnění
Pláču, křičím, přijímám, uvolňuji.
A Josef mi laskavě a soucitně drží prostor, masíruje bloudivý nerv a další body, které mi pomáhají tohle staré přesvědčení uvolnit z těla.
Odcházím a vím, že něco povolilo.
Večer se ještě víc rozkrvácím a ve sprše mi z dělohy vypadne malý bílý myom.
Rodová paměť
Vezmu ho do ruky a poděkuji. Děkuji za možnost uvolnit téma tlaku, které jsem si nesla z rodiny. Který jsem na sebe poslední dobou vytvářela. Nebylo to jen mé dětství. Bylo to téma celé rodové linie a já ho teď můžu pustit. Skutečně pustit, doslova. Téma tlaku, ale také nerovnováhy mezi mužem a ženou. Mezi tím kdo ví a kdo cítí. Téma podřízenosti a nadřazenosti. Téma kdy citliví jsou slabí a výkonní jsou ti silní. Rozpor mezi jinem a jangem. Tohle všechno se mi najednou zobrazuje jasněji než kdy dřív. A já držím ten uzlík z dělohy a už ho nemusím živit svou energií. Už nemusí být mojí součástí.
Úleva
Protože můj život je o něčem jiném. Je o skutečné spolupráci mezi mužem a ženou. Je o harmonii mezi jinem a jangem. Už to nemusím držet, protože jsme na to dva a neseme život spolu. Tady už nikdo není sám. Je v tom tolik úlevy.
Když děloha promlouvá
V tom jednom malém uzlíku toho bylo skryto tolik. Ale moje tělo to dokázalo pustit. Děloha je silně transformační místo – energetický kotel vnitřní alchymie ženy. Místo, které má paměť sahající daleko za hranicí našich životů. A když děloha promlouvá, je čas naslouchat.
Krvácení ustává, dostaví se opět bolest v kříži. Další kříž byl odložen a za pár dnů krvácení ustává úplně.
Jenže příběh pokračuje a děloha má se mnou své plány.
Pokračování příště
V tu chvíli jsem byla přesvědčená, že je celý příběh u konce, to jsem ale netušila, že mě rozpad struktur a další drama teprve čeká.
A o tom zase příště.
S láskou
Katy Sacharí