Máme na výběr. Můžeme zůstat u primárního – pudového prožívání sexuality a necháme spát její skutečný potenciál a nebo se můžeme vydat na cestu spirituální.
Pokud se rozhodneme ve svém životě uplatňovat principy posvátné sexuality a hluboké intimity, jeden z prvních úkolů je posunout energii – vzrušení z našeho primárního centra – první čakry směrem nahoru do vyšších center.
A tady začíná skutečně dobrodružná cesta vnitřním světem – vnitřním vesmírem
Osvícený spisovatel, lékař a vědec Joe Dispenza tvrdí, že abychom mohli být skutečně svobodní, abychom mohli žít život plný zázraků, je třeba, aby se náš vnitřní svět stal skutečnějším, než svět, kterému jsme uvěřili a kterému říkáme realita.
Stanislav Grof na jednom ze svých živých workshopů prohlásil něco ve smyslu: „Co víme, možná ve skutečnosti neexistujeme“. Ta věta mne před těmi x lety natolik oslovila, že jsem s ní začala pracovat do hloubky. Dnes už vím, že naše těla jsou jen zhmotněná pozornost našeho vyššího vědomí. Jak to s posvátnou sexualitou souvisí, za chvíli vysvětlím.
Máme na výběr. Můžeme zůstat u primárního – pudového prožívání sexuality a necháme spát její skutečný potenciál a nebo se můžeme vydat na cestu spirituální. Ale pokud se vydáme na tuto cestu věřme, že jsme vstoupili do pohádky, kde materiální svět a intelekt jsou největší překážkou. Alenka v říši divů, to je přesně ono – je to vstoupení do vnitřního světa, kde nic není nemožné.
Mohlo by se zdá, že začít energii posouvat do vyšších center není nic složitého. Můžeme si to vizualizovat, meditovat, zkoušet procítit a skutečně, je to velmi jednoduchá cesta….ale jen v případě, že v našich energetických centrech nejsou zablokovaná místa. Když jsem si s energetickou prací začala před x lety hrát, nejprve pomocí mikrokosmických okruhů dle Mantaka Chia, zdálo se mi to tak jednoduché, ale jen do chvíle, kdy jsem to začala uplatňovat při milování. Byl to takový rozdíl, jako zkoušet řídit auto na trenažéru nebo do auta skutečně usednout a začít řídit.
Pokud totiž energie, která směřuje výš narazí na blokádu, prostě a jednoduše to ucítíme: může nám být špatně, můžeme cítit bolest, chce se nám brečet, smát, křičet, nadávat…možností je spoustu. Pokud to přijmeme jako úžasnou cestu k léčení, není se čeho bát, ale cesta je pozvolná a každý level je třeba poctivě projít krůček po krůčku, nic se nedá přeskočit.
Někdy nám naše vnitřní božství sešle spontánní spirituální prožitek…
… a na chvíli nám dovolí nahlédnout do vyšších míst našeho vesmíru, aby nám připomnělo, kam, že to vlastně jdeme. Ale pak se hezky vrátíme zpátky na svůj start a celou cestu si projdeme, abychom věděli, jak se k prožitkům můžeme dostat kdykoliv sami bez vnější pomoci. Je to jako když hrajeme počítačovou hru a před každým vyšším levelem nám program umožní nahlédnout do toho, co nás čeká, ale pak si to musíme poctivě odpracovat.
Když jsem s prací začínala, pamatuji si, že první blokáda přišla u solaru a její pročištění trvalo několik týdnů, pročištění srdeční čakry u mne trvalo několik let. Měla jsem pocit, že hledám diamant v kupce hnoje a cesta pokračuje.
A jak to všechno souvisí s větou, že ve skutečnosti neexistujeme? V našem vnitřním vesmíru je místo, kde není nic, prostě vůbec nic a v tom nic je počátek veškeré kreativity a potenciálu. Do tohoto stavu se dostáváme právě spontánní aktivací korunní čakry nebo skrze vědomou práci s vnitřní energií.
Je to cesta plná dobrodružství a pokud jsme trpěliví….stojí za to….a hlavně je obrovsky individuální…pro každého jiná.