Rituál odpuštění, propuštění a smíření (zejména s rodiči)
Jedině činy mohou do života přinést změny.
6 kroků ke smíření…
1. DOPIS
Napiš dopis jako by si ho psal/a skutečně rodiči (každému z rodičů zvlášť, je jedno zda žijí nebo ne, nevadí ani pokud některého z rodičů neznáš nebo si ho/ji nikdy neviděl/a).
V dopise uznej, vypiš a vyjádři vše, co ti v dětství ubližovalo (např. chování, slova, křik, tresty, špatné vztahy, ignorace a nezájem, ponižování, zloba, odmítnutí, nátlak, zneužívání, srovnávání, povaha a přístup rodičů, obava ze ztráty rodičů – strach o rodiče, alkohol a jiné závislosti, lež, zrada apod.)
Pokud při psaní cítíš emoce a potřebuješ plakat, křičet, používat vulgární slova, pohybovat se, či cokoliv jiného, vše si s ohledem na své zdraví a bezpečí dovol. Je to důležité, protože nyní, v tomto bezpečném prostoru, si můžeš dovolit vyjádřit, projevit a pustit to, co dřív nebylo možné.
2. KONSTELACE
Polož na zem předmět (polštářek, hračku, oblečení, fotografii atd.), který prezentuje daného rodiče. Představ si, že tam tvůj rodič skutečně stojí, pokud je to možné, vybav si obličej, oči. Pokud možno si stoupni a přečti svůj dopis nahlas! (je důležitý postoj i použití hlasu), jako by si ho četl/a svému rodiči. Opět si dovol vyjádřit všechny emoce, které ti sedí v těle. Neboj se plakat, křičet, nadávat, dovol si to, co si jindy dovolit nemůžeš (nebo jsi si nemohl dovolit jako dítě).
Pozor: velmi doporučuji dopis skutečnému rodiči nikdy nečíst ani neposílat. Většinou to nepřinese nic dobrého. Toto energetické opečování bez fyzické účasti rodiče, je mnohem efektivnější a k úlevě dostačující. Potřebuješ pustit-odpoustit emoce ze svého těla, nepotřebuješ měnit rodiče (chtít měnit druhé, je jen ztráta času)
Tato část může být poměrně emočně náročná, ale uvolnit emoční zátěž z těla hlasem a pohybem je důležité a velmi efektivní pro skutečné odpuštění a úlevu.
3. UCTĚNÍ
Po přečtení dopisu a uvolnění emocí si dopřej pauzu. Pak se znovu postav naproti „rodiči“ a popiš nahlas jak si na tom všem vyrostl/a. Co ti tato zkušenost přinesla, dala, co tě naučila. Že jen díky tomu si takový/á jaký/á jsi, jsi tam kde jsi. Zkus vyjádřit vděčnost za svůj růst, i když to nemusí být lehké. Ale dopřej si uvidět a uznat i to dobré na celé této zkušenosti.
Pak přichází chvíle, kdy je třeba pronést větu, skutečně procítěnou ze srdce:
DĚKUJI TI ZA ŽIVOT
Toto poděkování je to jediné, co rodičům skutečně dlužíme, jinak jim (většinou) nedlužíme vůbec nic. Pak je vhodné se „rodiči“ poklonit až na zem. Ne na znamení toho, že se ponižuji a že rodič je výš, ale na znamení obyčejné lidské úcty jeden k druhému. Je také možné opakovat formulku: promiň, prosím odpusť, děkuji ti, miluji tě – opět procítěně ze srdce.
Je možné, že v těle sedí tolik zranění a vnitřních odporů, že to člověka k pokloně nepustí. Je to v pořádku, ale může to být zpráva, že bude třeba rituál nebo tuto část v budoucnu zopakovat.
4. POSTAVENÍ SE DO VLASTNÍ SÍLY
Po úkloně následuje velmi důležitý krok a to vědomé postavení se do vlastní síly. S uvědoměním, že už nejsem dítě, že dětské vzorce přežití, pubertální vzdor, útěky, potlačení ani reaktivní jednání už mi neslouží. S vědomí toho, že rodiče jsou jen rodiči mého fyzického těla, ale nejsou rodiči mé duše, mého vědomí a já už nemusím opakovat jejich vzorce a genetickou zátěž, protože jsem víc než jen tělo. V dětství jsem nemohl/a jinak, byl/a jsem na rodičích z mnoha úhlů pohledu závislý/á, ale dnes už můžu. Můžu se pustit, můžu skutečně dospět bez podpory a závislosti na rodičích, nemusím náš vztah brát tak vážně.
Můžu najít nadhled, soucit a laskavost k sobě i druhému, včetně mého rodiče.
5. ODPOUTÁNÍ
Je vhodné mít připraveny po ruce nůžky, nit nebo šňůrku a natáhnout ji od rodiče k sobě. Znovu si vybavit obličej a oči rodiče (pokud je to možné) a s větou: Co je tvé, ať zůstává tvé, co je mé ať zustává mé… šňůrku přestříhni.
Děje se tak na znamení odpoutání se od všech dětských projevů a vzorců, od rodové a genetické zátěže.
6. SMÍŘENÍ
Zůstáváš v klidném stavu pokoje a smíření, necháváš doznít v sobě celý prožitek.
Po rituálu se mohou dít zajímavé změny, někdy až zázračné, jindy přichází zkoušky. Člověk je skutečně dospělý ve chvíli, kdy k rodiči dokáže cítit soucit ze srdce, cítí nadhled a přijetí, nepotřebuje rodiče měnit, napravovat, vychovávat, zachraňovat nebo sebe nijak ponižovat či povyšovat. Je to rovný a čistý vztah. Rituál se v některých případech může v budoucnu v různých obměnách zopakovat, pokud to tak člověk cítí nebo vnímá, že není ještě ve vztahu čisto.
Test dospělosti: zůstaň s rodičem v jedné místnosti déle než hodinu a všímej si, co to v tobě aktivuje a co se děje. Kdy reaguješ z pozice dítěte a kdy z pozice dospělého – z pozice soucitu.
Rituál se dá v obměnách použít i k odpuštění sobě, partnerům, dětem, kolegům, přátelům i nepřátelům:)
V případě potřeby podpory a provázení nebo obměny rituálu je možné dohodnout si konzultaci na info@katysachari.cz